0
Zelený čaj má svůj původ v čajovníku (Camellia sinensis). Obecně se jedná o keř, který je zastřiháván na výšku asi 120 cm, nicméně v divoké přírodě může čajovník dorůst až výšky 30 metrů.
Existují dva druhy čajovníku. Prvním z nich je čajovník čínský (Camellia sinensis var. sinensis), typický pro horské oblasti Číny, Taiwanu a Japonska. Druhým typem je čajovník assámský (Camellia sinensis var. assamica), který roste převážně v tropických oblastech, jako jsou Indie, Srí Lanka a Keňa. V závislosti na podmínkách pěstování jsou čajovníky mezi sebou kříženy a vytváří se různé kultivary tak, aby čajovník v dané oblasti mohl dobře růst.
Objevení čaje jako povzbuzujícího nápoje sahá až do doby cca 2737 př. n. l., kdy si tehdejší čínský císař vařil vodu a spadly mu do ní lístky čajovníku. Ve výsledném nápoji pak objevil onu povzbuzující sílu čaje. Nejprve byl tedy čajovník objeven v Číně, kde se začal později hojně pěstovat. Poté se dostal i do Japonska asi v 8. století, v Evropě se čajovník objevuje v 17. století. V průběhu 19. století byly pak intenzivně zakládány čajovníkové plantáže skoro po celém světě v různých indických provinciích a také na Srí Lance, kde byly čajovníky vysázeny místo původních kávovníků, které byly napadeny zničujícími houbami.
Zelený čaj je v Evropě v kursu teprve od počátku 90. let. Jeho spotřeba se v tomto světadílu od roku 1990 zvýšila desetkrát. Úplnou novinkou však není. Evropa pouze zapomněla, že už se tu jednou objevil. A sice zcela na počátku evropských čajových dějin: úplně první čaj, který Holanďané okolo roku 1610 přivezli z Číny, byl čaj zelený. V té době se v „Říši středu“ – Číně produkoval převážně zelený čaj. Čaj černý se ve větším množství začal zpracovávat teprve později, a to v souvislosti s rostoucí exportní poptávkou. Göthe, madam Pompadour nebo carevna Kateřina hostili své přátele převážně zeleným čajem. Černý čaj se naučili pít až jejich pravnukové a to, když Angličané koncem 19. století přesvědčili západní svět o přednostech pití čaje ze svých kolonií. Čaj nebyl zpočátku módním nápojem pouze vysoce postavené smetánky, nýbrž byl nabízen i v lékárnách jako prostředek proti nadýmání nebo na uklidnění žaludku. Cornelius Bontekoe – významný lékař konce 17. století – byl dokonce o zázračném působení čaje tak přesvědčen, že svým pacientům doporučoval až 100 šálků čaje denně! Ale ne všichni byli nadšeni. Liselotte von der Pfalz – švagrová Ludvíka XIV. o novém nápoji napsala: „Čaj mi připadá jako seno a hnůj, mondieu, jak může rozumnému a citlivému člověku něco tak hořkého a páchnoucího chutnat ?“ Protože Angličané ve svých koloniích v polovině 19. století produkovali stále jen černý čaj, měnila se spotřeba čaje v Evropě stále více ze zeleného (čínského) na černý (převážně indický).
Již před 2.500 lety pro zelený čaj horoval Chang-Chung-Ching, „čínský Hippokrates“ z Ch´a: „ Neopíjí jako rýžové víno, naopak podporuje dobrý zdravotní stav a udržuje v duši harmonii“. Lékař Chang Hua přidává: „Ten, kdo pije zelený čaj, žije déle, je zdravý a vitální.“ Dr. Nicolas Direks z Nizozemí pak v roce 1641 uvádí: „Pití zeleného čaje pomáhá lidem zbavit se bolesti a utrpení. Čaj přináší energii, podporuje činnost mozku.“ Proč právě Japonci žijí déle než lidé z jiných zemí? Možná právě proto, že zelený čaj konzumují pravidelně. Označují jej zároveň přídomkem „filozof mezi nápoji“.
Pokud shrneme pozitivní účinky látek obsažených v zeleném čaji, dostaneme následující výčet:
• zvyšuje bdělost a koncentraci díky látce theofylin
• redukuje stres a má relaxační účinky díky aminokyselině L-Theanin (dle japonských studií)
• snižuje cukr v krvi pomocí obsažených polyfenolů (studie vědce Isigaki, K., z r. 1991)
• pomocí antioxidantů (EGCG) dochází k redukci volných radikálů a tím může zabraňovat rakovinovému bujení (podle výsledků z Brunwické laboratoře)
• obsažený chlorofyl působí při krvetvorbě, má antibakteriální a protizánětlivé účinky (dle studií J. H. Hughse či Dr. Benjamin Gurskina)
Přiveďte vodu do bodu varu a poté ochlaďte na cca 60 – 80 °C. Vodou o této teplotě zalejte zelený čaj v poměru 1,5 dl na jednu čajovou lžičku (v západní terminologii odpovídá naší kávové), pokud čaj luhujete v konvici, pak navíc jednu lžičku na konvici. Ponechte 2 – 3 minuty vyluhovat. Příprava jednotlivých druhů zelených čajů je však mírně odlišná. Proto doporučujeme sledovat pozorně popis přípravy každého druhu zvlášť, a to na jednotlivém balení.
