Čajový průmysl

Odvětví světového hospodářství

Čaj není pouze nápojem, nýbrž v mnoha zemích světa zároveň významným hospodářských faktorem. V roce 2002 bylo na modré planetě vyprodukováno 3,02 milionů tun čaje (o rok dříve necelé 3 miliony). Hned po vodě je čaj nejrozšířenějším nápojem na světě. Spotřeba se přitom stále zvyšuje, a to jak ve vyspělých, tak i tzv. rozvojových zemích.

V produkčních oblastech je pěstování a zpracování čaje zpravidla klíčovým odvětvím ekonomiky. Příkladem může být Srí Lanka, kde čajový průmysl je vůbec největším poskytovatelem pracovních příležitostí. Zaměstnává zhruba 800.000 lidí z celkového počtu 19 milionů. 

Důležité je zpracování čaje také pro Indii, která je s roční produkcí 830.000 tun nejvýznamnějším pěstitelem na světě. Čajovník roste v přibližně 30ti zemích Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Relace vnitřní spotřeby a exportu je v těchto zemích velmi rozličná. 

Zatímco Srí Lanka okolo 90 % produkce exportuje, Indie a Čína díky vysoké domácí spotřebě vyvážejí pouze 22 %, respektive 35 % celkově zpracované čajové úrody. Než se však zelený čaj či jiný produkt objeví v regálech obchodů, tak ho čeká opravdu velmi dlouhá cesta a v tomto článku se o této problematice dozvíte základní informace.

Z čajové továrny ke spotřebiteli

Sklizený a dále zpracovaný čaj bývá zpravidla prodáván v týdenních cyklech. S převahou největší část čajové produkce bývá nabídnuta v aukci, která přísluší místní produkční oblasti. Toto pravidlo neplatí pouze pro čaj exportovaný, nýbrž i pro čaje spotřebované v zemi původu. Jen zřídka dochází k přímému vývozu (tzv. zahradní kontrakty s konkrétní plantáží). V těchto případech jde většinou o export čaje vysoké kvality, který je k dispozici jen v omezeném množství.

Při prodeji přes aukci dorazí čaj z plantáže až k makléři (broker), který pracuje na bázi kontraktu s příslušnou vládou nebo čajovým úřadem. Brokeři sestavují čaje pro stávající aukci do jednotlivých lotů, které se vždy vyznačují určitou velikostí listu a určitým množstvím.

Typický lot sestává z 20 nebo 40 jednotek po 50 nebo 60 kg. Brokeři posoudí kvalitu každé nabízené partie a vyřknou její ohodnocení. Patřičně dlouho před zahájením aukce zašlou vzorek všech nabízených čajů firmám, které jsou na aukci zaregistrovány jako kupující. Brokeři se aukce sami zúčastní jako licitátoři. Za tuto službu obdrží 0,5 – 1 % provize. Mezi produkcí a prodejem uplyne asi 6 týdnů.

Nejdůležitější roli v rozhodnutí, jaký čaj bude vybrán, hraje ochutnávač (tea-taster). Jednotlivé vzorky se porovnávají tak, že do speciálních testovacích šálků se nasype určité množství čaje (zpravidla přibližně 2,8 g), zalije 150 ml vařící vody a nechá pět minut vyluhovat (postup platí pro černý čaj). Následně ochutnávač vyhodnocuje jednotlivé vlastnosti hotového čaje: především vůni, barvu a chuť. Svým vytříbeným čichem a vytrénovanou chutí vybere ty šarže, které mají požadované vlastnosti.

Podobně postupuje při vytváření čajových směsí. Je třeba, aby do směsi zvolil čaje, které v konečné kreaci dají předem očekávaný výsledek. Za tím účelem míchá tzv. ruční vzorky čajové směsi, a to na velmi citlivých vahách. Výsledek zapíše jako hotovou recepturu. Takto připravená směs se nazývá standard. Zpravidla bývá označována určitým číslem. 

Při velké poptávce je obvyklá společná nabídka více prodejců, kteří si mezi sebou nabízené množství rozdělí. Prodejce nakupuje čaje v takovém poměru, aby dosáhl pokud možno vždy stejnou kvalitu hotové směsi. Pokud určitá část směsi není na trhu nebo je k dispozici za příliš vysokou cenu, snaží se ochutnávač namíchat podobnou nebo velmi blízkou kvalitu. Míchání směsí, aromatizování a balení hotových čajů se provádí převážně v zemích spotřeby.

Sociální situace na čajových plantážích na příkladu Indie

Indie je největším producentem čaje na světě. Z přibližně 960 milionů Indů jsou celé 2 miliony zaměstnány v čajovém průmyslu. Čaj je pro Indii významným ekonomickým faktorem. Již v roce 1951, několik let po vyhlášení indické samostatnosti, byla takzvaným Plantations Labour Act stanoveny základní práva sběračů a sběraček. 

Od té doby se jejich pracovní podmínky stále zlepšovaly , takže dnes si čajový průmysl stojí po sociální stránce v rámci indického hospodářství relativně dobře. Sběrači(ky) obdrží pevnou mzdu za předem dané sklízené množství. Každý kilogram navíc je honorován v podobě prémie. Za přesčasové hodiny je 100 % příplatek. Sběračky mají nárok na mateřskou dovolenou. 

Velké plantážní společnosti nabízejí pracovníkům čajových zahrad dokonce i lékařskou péči, subvencované potraviny nebo topivo, popřípadě dotované bydlení. O tom se však může zaměstnancům na tisícovkách menších plantáží jen zdát.