0
Čaj je silně zakořeněn v japonské historii i kultuře. Pro Japonce je symbolem směřování k jednoduchosti, pochopení zákonitostí přírody a spění k harmonii. Japonsko se spolu s Čínou dělí o prvenství mezi nejstaršími čajovými národy světa. V Číně se pil čaj již od 8. století, do Japonska se čaj spolu s technikou čajového obřadu dostává až ve 12. století prostřednictvím buddhistických japonských mnichů.
V Japonsku je díky příznivým klimatickým podmínkám možné čaj pěstovat téměř na celém jeho území. Ovšem pěstuje se zejména na klimaticky nejpřívětivějších místech, které umožňují větší produkci: Shizuoka, Kagoshima (většina našich čajů pochází z této prefektury), Mie, Kyoto (Bancha Arashiyama), Fukuoka, Miyazaki (Sencha Miyazaki), Nagasaki (BIO Tamaryokucha) a další.
Japonsko je jediná země na světě, která se specializuje výhradně na zelený čaj. Pár malých farmářů produkuje i černý čaj, ale to spíše pro vlastní spotřebu. Díky rozvinutému a vysoce modernizovanému zemědělství je další specializací Japonska strojový sběr čajových lístků. Technologie pěstování i zpracování je na vysoké úrovni s využitím všech nejmodernějších vědeckých metod. Právě díky tomu jsou jejich čaje velmi čisté, hygienické a nejvyšší kvality. I když je sběr lístků spíše strojový, ty nejdražší čaje (Matcha – Tencha, Gyokuro nebo Shincha) se sklízí tradičně pouze ručně. Trhá se pupen a dva svrchní lístky. Velmi speciálním čajem je Shincha, pro jejíž výrobu se trhají lístky z prvních dnů jarní sklizně (konec dubna – začátek května). Výraz Shincha znamená „nový čaj“ a je z nejmladších a nejjemnějších čajových lístků. Čaj přivážíme letecky 1x za rok, jakmile se skladová zásoba vyprodá, je potřeba si počkat další rok, balení je po 50 g.
Japonské čajové zahrady vypadají odlišně od plantáží jinde na světě. Keře se vysazují spíše vedle sebe do dlouhých řad, a tak budí dojem hladkých vln pokrývajících krajinu. Horní část řad je zaoblená, z ní sběrači otrhávají pupeny a listy. Čajovníkové keře se v Japonsku často zastiňují. Jakmile začnou rašit pupeny, celá plantáž nebo její část, se přikryje bambusovými či rákosovými rohožemi či plachtami. Omezení přístupu světla způsobí, že v mladých lístečcích se zvýší obsah chlorofylu, čímž lístky ztmavnou, a naopak se sníží množství tříslovin a výsledný nálev získá sladší a slabší chuť. Mezi čaje pěstované ve stínu patří Tencha (používá se pro výrobu čaje Matcha), Gyokuro „nefritová slza“, „čaj vzešlý ze stínu“ a Kabusecha „zastíněný“ (kabusé = rohože pro zastínění). Nezastiňovené jsou Sencha („Sen“ znamená snadnou přípravu), nejpopulárnější konzumní čaj v Japonsku, Tamaryokucha „stočený zelený čaj“, Bancha („Ban“ je výraz pro hrubý i obyčejný). Dále zde najdeme další čaje jako je Genmaicha (zelený čaj sencha + pražená pukaná rýže), Hojicha (pražená Bancha), Kukicha(čajové stonky) či Mecha (čajové pupeny).
Čerstvě nasbírané čajové lístky jsou dopraveny do továrny, kde jsou po dobu 20 až 120 minut napařovány pomocí horké páry. Ta zastavuje proces oxidace, hnědnutí, a čaj si zachovává krásnou zelenou barvu a lesklý vzhled lístků. Po spaření se lístky svinují a suší v několika krocích, čímž získáme typický jehličkovitý tvar. Japonské čaje mají většinou tvar úzkých, lesklých zelených jehliček, zatímco čaje z Číny mají tvary různé, spíše matné, s různou velikostí i tvarem. Je to dáno rozdílným procesem výroby. Dále se čaje přesívají, odstraňují větvičky, smítka atd., třídí se podle velikosti, barvy a křehkosti čaje. Pak už jen stačí čaj zalít vodou o nižší teplotě a můžeme si vychutnat jeho lahodnou chuť.
Japonsko stojí rozhodně za návštěvu, kvalita služeb je zde vysoké úrovni, lidé se k sobě chovají neobyčejně slušně a ohleduplně. Neobyčejně krásné přírodní scenérie s horami, vodopády, zelenými kopci a tradičními asijskými zahradami, sushi, saké, ikebana, nejrychlejší vlaky, nejvyšší mrakodrapy a nejextravagantnější móda. To vše je dnešní Japonsko.
Pěstování a pití čaje má v Koreji dlouhou historii, snad ještě delší než v sousedním Japonsku. První semínka čajovníku zde byla vysázena už za vlády dynastie Tang v 7. století. Pití čaje zde bylo spjato s buddhismem a meditacemi. Když chtěl vládce Koreje ve 14. století zničit bohaté a vlivné buddhistické kláštery, vzalo přitom za své z velké části i umění pěstování a pití čaje. V průběhu historie došlo k několika úpadkům, které ovlivnili budoucí pěstování čaje. Přesto se buddhističtí mniši postarali o zachování korejské čajové kultury. Produkce je v dnešní době poměrně malá a téměř veškeré čaje jsou určeny pro domácí trh. Korejské čaje nejsou ve většině západních zemí dobře známé, i proto jsou tyto čaje vysoce ceněné. Produkován je zde převážně zelený čaj.
Hlavními oblastmi pěstování čaje jsou regiony na jihu Koreji, mezi které patří Hadong, Boseong, ostrov Jeju a svahy hory Jiri, jejíž vrchol dosahuje 2000 metrů s názvem Sky King Peak. Hadong je oblast známá bohatou historií pěstování čaje. Sídlí zde kulturní centrum zeleného čaje (Hadong Green Tea Culture Center). Je to první oblast v Koreji, kde byly vysázeny čajovníky a některé původní stromy zde dodnes rostou. V provincii Jeonnam (Jeollanam-do) se nacházejí dvě oblasti známé produkcí čaje – Jangseong, oblast ve vnitrozemí, a Boseong, oblast podél pobřeží, známá pro nádherné výhledy na čajové zahrady a kulinářskými specialitami vyrobených z čaje. Boseong je nyní předním výrobcem zeleného čaje v Koreji. Naše Bio čaje pocházejí z vulkanického ostrova Jeju, známého jako Ostrov bohů. Vzhledem k tomu, že jde o jediné korejské území, které je situováno do subtropického pásu, je zdejší krajina a příroda naprosto odlišná od té pevninské. Díky specifickým klimatickým podmínkám zde vznikají čaje s jedinečnou chutí a výjimečnou kvalitou.
Oblasti, kde se čajovníky pěstují, leží severněji než čajovníkové oblasti v Číně. Je zde chladněji a pozdní mrazíky zapříčiňují obtížnější sběr jarních čajových lístků. Nicméně tyto čaje mají pak poměrně intenzivní aroma a chuť, což stojí za tu námahu a hledání čerstvých čajových lístků.Jejich sběr začíná na začátku dubna a trvá přes celé léto. Avšak výjimečné aroma a chuť dávají čajovníkové lístky sesbírané pouze v období od dubna do května.
Podle doby sklizně se jihokorejské čaje rozdělují na Woojeon, Daejak, Jeoncha a Korejskou Matchu (Garucha). Woojeon reprezentuje nejlepší čaje první sklizně, které se objevují během dubna. Produkce kombinuje japonský styl napařování a čínský styl pražení. Ty nejkvalitnější lístky jsou napařovány, poté za tepla svinovány, sušeny, opět svinovány a znovu sušeny. Tmavě zelené lístky jsou elegantní, nepravidelně zavinuté. Sejakje podobný Woojeonu, ale je produkován z lístků nepatrně horší kvality. Barva lístků je bledší. Ke sběru čaje dochází na konci dubna a začátkem května. Joongjak je druhosklizňová verze Woojeonu. Úhlednost listu je ve srovnání s výše uvedenými druhy nižší. Jeho barva je olivově zelená, nálev je tělnatější a tmavší než v případě Woojeonu. V chuti nedosahuje takové elegance a příjemné sladkosti. Joongjak je produkován koncem června. Daejak– Je čaj produkovaný během září. List je nahnědlý a tvrdší v omaku, nálev je lehce nahořklý. Avšak ve srovnání s Woojeonem se jedná o levný čaj. Pokud požadujete samotnou sílu čaje, pak se jedná o dobrou volbu.Jeoncha je ekvivalentem japonského čaje Sencha. Produkuje se během první a druhé sklizně. Pokud se úroda zdaří a list má tmavě zelenou barvu, pak bývá označován jako Jeoncha Plus. Je velmi podobný svým slavným japonským příbuzným. Pouze zřídka se v Koreji produkují oolongy a černého čaje (Dong cheon). Oolongy se produkují z čajových lístků pozdějších sklizní a při výrobě prochází výraznějším pražením. Tyto čaje jsou spíše raritní.
Srí Lanka je přezdívaná též „Perla Indického oceánu“. Oficiálním názvem státu Srí Lanka je Šrílanská demokratická socialistická republika. První zmínky o ostrově z civilizované Evropy existují z roku 1505, kdy na něj dopluli Portugalci, následně v 17. století převzali nad ostrovem nadvládu Nizozemci, na přelomu 18. a 19. století Britové. Roku 1802 se ostrov stal oficiálně britskou kolonií a nesl pojmenování Cejlon, a to až do roku 1972.
Ostrovní stát, který dělí od Indie necelých 100 km oceánu, nabízí návštěvníkům nádherné pláže, pestrou přírodu a velmi bohatou historii. Turisty láká především město Kandy, které bylo v minulosti sídlem sinhálských králů, s chrámem Zlatého zubu, kde je dle legendy uložen zub Buddhy Gautamy. Na území panují velice významné klimatické rozdíly. Na pobřeží převládají rozsáhlé nížiny a ve vnitrozemí převažují hory, které dosahují výšky 2524 m n. m. Ve vlhkých oblastech naleznete deštné pralesy, v suchých částech ostrova monzunové lesy. Počasí je proměnlivé a podnebí má tropický ráz. Země se potýká s tornády a tropickým cyklonem.
Čaj se na Srí Lance pěstuje v sedmi hlavních oblastech (Nuwara Eliya, Uva, Dimbula, Kandy, Uda Pussellawa, Sabaragamuwa, Ruhuna) a různých nadmořských výškách. Poloha čajové zahrady, množství slunečných a deštivých dnů, vytváří specifické mikroklima, které ovlivňuje nejen růst čajových lístků, ale také jejich chemické složení. To vše se promítá do čajového nálevu. Je proto zajímavé porovnat čaje z různých oblastí.
Rozdělení čajů podle nadmořské výšky: low grown (nížinné, méně než 650 metrů n.m., Ruhuna, Sabaragamuwa) – teplejší počasí ovlivňuje růst čajových keřů, které produkují vetší čajové lístky; čajový nálev je většinou tmavší, s výraznější chutí. Mid grown (střední, 650–1300 metrů n.m., Kandy, Uda Pussellawa) – čaje jsou pěstovány na svazích kopců, díky chladnějšímu podnebí mají menší lístky než čaje z nížinných oblastí a high grown (vysokohorské, nad 1300 metrů n. m., Nuwara Eliya, Dimbula, Uva) – chladné počasí a časté mlhy zpomalují růst čajovníků a tím vnikají menší lístky na čajových keřích; čajový nálev je jiskrný, světlý, s jemnou a vytříbenou chutí; čaje z těchto oblastí jsou vysoce ceněné.
Kolumbie, známá jako „brána do Jižní Ameriky“, je zemí protikladů. Je jednou z nejvíce etnicky a jazykově rozmanitých zemí světa, s bohatým kulturním dědictvím, v němž lze rozeznat vlivy indiánské, evropské i africké. Ty se promítají do oblastí umění, tance, hudby i jídla. Území je rozděleno do čtyř geografických regionů: Andské vysočiny se sněhem pokrytými vulkány, Karibské nížiny, Pacifické nížiny a Amazonie – tropického deštného pralesa, který se rozprostírá přes většinu jižní části země, díky němuž má Kolumbie druhou nejvyšší biodiverzitu na světě. Přestože zaujímá méně než 1 % světového území, žije zde zhruba 10 % všech druhů zvířat.
Unikátní vysoce kvalitní, vysokohorský čaj se pěstuje mezi 1800 a 2050 metry nad mořem v exotických, krásných a klidných andských horách Kolumbie. Plantáže se zde nacházejí v bio-geografické oblasti Chocó, která se vyznačuje vysokou úrovní srážek. Čajovníky se pěstují v bohaté a hluboké sopečné půdě, která přirozeně podporuje jejich růst. Blízkost k rovníku umožňuje téměř kolmým slunečním paprskům vstup na povrch čajových lístků, což přispívá k procesu fotosyntézy, která zvyšuje produktivitu rostlin. Stav sucha a dešťů má za následek velkou produkci chutných a jemných čajových pupenů v průběhu celého roku. Oblast pěstování čaje se nachází jižně od města Bitaco. Čajová zahrada společnosti Agricola Himalaya, je zasazená vedle chráněného deštného pralesa, regionální rezervace Reserva Forestal Portectora Regional de Bitaco. Čajovníky jsou zde pěstovány v ekologickém režimu, čímž je zaručena bio kvalita výsledného čaje. V naší nabídce najdete čaj bílý, zelený i černý s označením tzv. wiry, což znamená v překladu drátkovitý. Tomuto označení odpovídá vzhled suchých čajových lístků, které mají drátkovitý tvar.
Tento největší producent čaje v Kolumbii založil po čtyřech letech výzkumu a vývoje svou vlastní značku bio čaje Bitaco Unique Colombian Tea a klade velký důraz na udržitelnost, hospodaření s vodou a energiemi a odpadové hospodářství. Společnost podporuje také aktivity, které zlepšují životní úroveň svých zaměstnanců a jejich rodin a založila nadaci Agricola Himalaya Foundantion, která se zaměřuje na vzdělávání dětí.
Ázerbájdžán je největším a nezalidněnějším státem v oblasti Kavkazu. Často se vedou spory, zda se jedná o zemi asijskou či evropskou, neboť leží přesně na hranici mezi Evropou a Asií. Díky svému ropnému bohatství je nejbohatší ze tří zakavkazských zemí. Čaj („çay“) je tradičním nápojem Ázerbájdžánu. Hlavními čajovými oblastmi jsou Lenkoran, Masallin, Lerik a Astara. První čajovníky vysadil M.O. Novoselov v roce 1880 a v roce 1912 prohlásil, že subtropické podmínky, které zde panují jsou vhodné k pěstování čaje. Během éry Sovětského svazu byla produkce čaje na svém vrcholu s pěstitelskou plochou 13 400 hektarů. Avšak po pádu Sovětského svazu pěstování rapidně kleslo na plochu 7 000 hektarů. Dnes se plocha opět daří zvyšovat za pomocí zahraničních partnerů.
Čaj je symbolem vřelé pohostinnosti. Nepodává se jen doma, ale také na místech zvaných čajchana (çayxan) se samovary a okovanými čajníky, tyto čajovny mají nádech Orientu. K čaji se podávají kostky cukru, ale neházejí se do čaje, jak je zvykem u nás, místo toho si Ázerbájdžánci vezmou kostku cukru do pusy, drží ji mezi zuby a popíjí čaj přes ni.
Čaj se v Gruzii pěstuje už přes 100 let. Z Gruzie se poté čaj rozšířil i do sousedního Turecka. Gruzie byla dlouho součástí Ruské říše, proto byl i vývoj čajového průmyslu v Gruzii úzce spojen s rozvojem Ruska a po mnoho let byla Gruzie největším pěstitelem čaje v rámci celého Sovětského svazu. Po rozpadu sovětského svazu se velké čajové závody rozpadly, zbylo pouze 17 čajových závodů z původních 150, většina plantáží postupně zarostla a zpustla. Rozpad čajového průmyslu způsobil ekonomické problémy především na západě země. V 80. letech produkovala Gruzie 120 tisíc tun čaje ročně, o dvacet let později je produkce nižší o více než 95 procent.
Koupit lokální čaj v některém z místních obchodů je až nemožné. Většina čaje se exportuje do zahraničí. Výjimku tvoří několik malých farem, které začaly prodávat vypěstovaný a zpracovaný čaj přímo v Gruzii. Zejména díky nejrůznějším rozvojovým programům se produkce čaje v Gruzii začíná pomalu obnovovat. Čaj se zde pěstuje zejména v západní části země poblíž Černého moře – Guria, Adjara, Imereti, Samegrelo, Abkhazia.
Turecko bylo původně zemí konzumující kávu, ale s pádem osmanské říše v roce 1923 arabští dodavatelé přestali prodávat kávu Turecku a černý čaj se stal preferovaným nápojem. První pokusy pěstovat čaj v roce 1888 nebyly úspěšné, ale v roce 1937 ministerstvo zemědělství dovezlo z Gruzie 20 tun čínských semen, která byla vysázena v Rize. První továrna byla postavena v Rize v roce 1941 a během 50. let 20. století se pěstování rychle rozšířilo do Giresun a dalších oblastí podél Černého moře. V dnešní době Turecko zaujímá čestné místo v první pětici spotřebitelů a producentů čaje na světě. Je zde více než 300 továren na čaj. Téměř celá produkce je spotřebována výhradně v Turecku a jen malá část míří do zahraničí.
Čaj se v Turecku stal natolik populární, že si některá města změnila název tak, aby obsahoval slovo čaj, turecky “çay”. Například z města Kadahor se stalo Ҫaykara, a z Mapavri se stalo Ҫayeli. Popíjení čaje se zde stalo populárnější než káva, spotřeba na hlavu se pohybuje kolem dvou kilogramů ročně. Tradiční příprava čaje v Turecku probíhá pomocí dvojité čajové konvice nazývané jako „çaydanlık“. Většinou se čaj popíjí oslazený karamelem nebo cukrem.
