0
V létě roku 1992 jsem se poprvé v životě podíval na čajové zahrady na Srí Lance. Zavítal jsem do buddhistické země plné úsměvů, skromnosti, hlavně však zdánlivě nekonečných čajových plantáží. Čerstvý čaj spolu s postkoloniální cejlonskou atmosférou mi doslova zamotal hlavu. Kontrast divokého revolučního kvasu v naší zemi, klidu a nezkaženosti života na plantážích byl do očí bijící. Vrátil jsem se jako vyměněný. Začal se ve mně rodit plán na změnu… Najednou jsem viděl sílu v jednoduchosti, v touze zabývat se jen jednou věcí, zato pořádně. Měl jsem za sebou tři roky podnikání, které jsem zasvětil výhradně akumulaci kapitálu. Chtěl jsem buddhistický klid a skromnost nějak vnést i do svého života.
Rok jsem přemýšlel a v létě 1993 konal. Založil jsem společnost, která se měla výhradně věnovat čaji v jeho nejpřirozenější podobě, tedy sypané. Název firmy jsme vybrali doma s manželkou při jednom sobotním čajovém dýchánku. Našli jsme několik latinských označení rostlin, které nám oběma zněla libozvučně. V závěrečném výběru se objevil třeba název pro rod jihoafrických květin Protea. Nakonec jsme jej nezvolili, poněvadž svádí kromě české i k anglické výslovnosti. Různí lidé by toto slovo vyslovovali různě. Jak už dobře víte, vyhrál to název Oxalis – česky šťavel, ale také čtyřlístek. Právě čtyřlístek dával firmě do vínku potřebné štístko.
Společnost OXALIS byla v obchodním rejstříku zaregistrována 29. 7. 1993. V té době jsem měl vybudovanou kancelář v jídelním koutě naší kuchyně, v malém bytě 2 + 1 ve Zlíně, Mokrá 289.
Po několika měsících strávených pracovně v kuchyni jsem pronajal dvě kanceláře v prvním poschodí bývalých baťovských internátů, ve zlínské ulici Nad Ovčírnou 3685.Celá firma se tehdy rozkládala na pouhých 80 m2. A tam to vše začalo. Angažoval jsem dva zaměstnance, abych spustil prodej sypaných čajů a otevřel prodejnu s čajovnou ve Zlíně.
Začal jsem intenzivně hledat prostory v centru města, což později (v roce 1994) vyústilo ve vznik Čajového domu na Sadové. Šlo o poměrně rozsáhlý projekt sestávající ze specializované čajové prodejny v přízemí a stylové čajovny v prvním patře. Jiné podobné projekty v tuzemsku byly v té době skromnější. Bylo zvykem, že provozovatel byl zároveň prodejcem, čajovny byly umístěny často ve vlastních prostorách nebo alespoň v oblasti s nízkým nájmem. V mém případě tomu bylo jinak. Platil jsem nájemné odpovídající centru krajského města, ekonomika od počátku pokulhávala. Čajový dům byl ztrátový, šlo o mínus 80–100 tisíc korun ročně. Prostředky z předcházejícího podnikání se začaly postupně vytrácet a já jsem si říkal, že sypaný čaj mě nejspíše neuživí, že bude třeba nastavit podnikání o další činnost.
Brzy se však OXALISu začalo blýskat na lepší časy. V roce 1996 otevřená prodejna ve Vinohradském Pavilonu v Praze zazářila, ještě úspěšněji se etablovala provozovna v Centru Černý most. Jako rozhodující se ukázala změna způsobu prodeje.
Povědomí o sypaném čaji bylo totiž v té době minimální, lidem bylo třeba produkt nějakým způsobem přiblížit. Do prodejen jsme tedy instalovali specializované skleněné dózy, které sloužily pro sypaný čaj jako zásobník. Zákazník tak měl možnost skrze průhledné sklo posoudit kvalitu čajového listu, nadzvednutím víka pak ověřit libost či nelibost vůně. Tato změna byla opravdovou revolucí, prodeje se brzy katapultovaly směrem vzhůru.
V druhé polovině 90. let se produktová skladba rozšířila o čajové příslušenství – plechové dózy, sklo, keramiku, porcelán nebo sítka a filtry. To vše bylo nezbytné, aby byl čajový program komplexní.
O pár let později se ve firmě začala kompletovat dárková balení – zprvu jen na bázi sypaného čaje. I tento segment postupně získával na významu.
OXALIS, to není jen sypaný čaj, přestože s jeho prodejem firma začínala.
Náklady na provoz nových prodejních jednotek, které vznikaly výlučně v nákupních centrech, však byly příliš vysoké a samotný čaj nebyl zárukou bezproblémového provozu. Začali jsme tedy vyhledávat další komoditu, která by jej vhodně doplňovala a zároveň vedla k rozšíření spotřebitelů. Volba logicky padla na kávu. Jako velmi významné se jeví zařazení komoditní kávy v roce 1999. Odtud již nebylo daleko ke kávovému příslušenství.
V tomtéž období jsme zvládli proces aromatizování, začali jsme sami vyvíjet vlastní čajové směsi. To bylo pro ekonomiku firmy důležité, protože končilo překupování zboží z Hamburku a Vídně.
V roce 2011 pak firma zahájila vlastní pražení kávy a zároveň se naplno vrhla do světa výběrové kávy včetně napřímení obchodních kontaktů (direct trade).
Nyní zahrnuje sortiment téměř 1 500 položek (počítaje v to i jednotlivé čaje a kávy v různých baleních). Od neustálého rozšiřování míří firma spíše ke stabilizaci, popřípadě lehké redukci produktové skladby. Není čajové skupiny, která by v sortimentu nebyla zahrnuta. Podobně lze charakterizovat i výběrovou kávu – nechybí žádná z významnějších pěstitelských zemí.
Nároky na zásoby rostou, je třeba se stěhovat.
Prodejny otevřené v Praze posunuly firmu do trvalejší prosperity. Prostory v kancelářích internátu přestaly stačit a bylo třeba se poohlédnout po větší ploše. Tu jsme našli ve Zlíně –Malenovicích v Mlýnské ulici, kam bylo zároveň přemístěno sídlo. V bývalé prádelně jsme pronajali 400 m2 a pevně věřili, že pro naše podnikání to bude navždy dostačovat. Ještě několikrát v budoucnu se tato úvaha ukázala jako naivní a stále nejsme u konce… Dva roky po přemístění do Mlýnské ulice bylo třeba uskutečnit další rozšíření – do pronájmu jsme získali 200 m2 v bývalé restauraci v Mokré 353. Brzy jsme je doplnili o 150 m2 v ulici Bratří Jaroňků. OXALIS se rázem jen ve Zlíně ocitl na třech místech, kromě toho byl navíc uveden do provozu distribuční sklad v Praze Běchovicích.
Na přelomu století však začala být situace znovu neúnosná. Bylo třeba koncentrovat zlínské provozy do jednoho místa a zároveň navýšit výměry. V rámci konkursní podstaty jsme v roce 2001 zakoupili bývalou jídelnu agrokombinátu Slušovice na adrese K Teplinám 663. Zrodilo se třetí, zatím poslední sídlo společnosti. Ve dvou poschodích jsme dohromady získali už 3 300 m2. V roce 2007 jsme pak přistavěli další patro a o osm let později v roce 2015 zakoupili a přebudovali distribuční sklad ve Zlíně – Tečovicích. Dohromady nyní společnost disponuje vlastními prostorami o výměře 6.200 m2. Pomalu se však rodí plány na její rozšíření v následujících letech.
V roce 2002 se sídlo společnosti přesunulo do Slušovic.
Koncem devadesátých let minulého století jsme provozovali už pět vlastních prodejen, zároveň začala vznikat i naše franšíza. To slovo bych však měl použít v uvozovkách, protože šlo vlastně jen o prodejny, které prodávaly z námi dodaných skleněných dóz výhradně náš čaj, žádná další podmínka nebyla stanovena. I když se ve skutečnosti jednalo třeba o květinářství a někde v koutu se krčily naše čaje, dle tehdejšího měkkého nastavení šlo o franšízu. Budiž, i tak však obrat uspokojivě rostl a zdálo se, že trajektorie úspěchu je nastavena.
Na přelomu století se však nad námi zase zatáhlo. Zaměstnanec, který do firmy vstoupil záhy po založení, si začal nárokovat koupi podílu. Na základě mých zkušeností z předchozí firmy, kdy došlo k několikerému vlastnickému rozkolu, jsem s tím ale nebyl svolný. Pro další pokračování spolupráce jsme nenašli klíč a v srpnu 1999 jsme zaměstnanecký poměr dohodou ukončili. V tomto smyslu nic neobvyklého.
Na vánočním firemním večírku v roce 1999, těsně před začátkem nového tisíciletí, jsem se dozvěděl, že zmíněný bývalý pracovník odcizil všechny dosavadní receptury a zahájil pracovní poměr u našeho jediného exportního partnera na Slovensku. Tehdy jsme ještě neměli ochranné známky, kapitálově jsme zdaleka nebyli tak vybaveni jako dnes. Zároveň byl OXALIS křehká firma s nesrovnatelným postavením na trhu oproti současnosti. Situaci jsem podcenil a černá labuť náhle lítala nad našimi hlavami… Nastalo období tříletého nemilosrdného konkurenčního boje. Spíše než konkurencí bych to však nazval podpásovkou.
Nic však netrvá věčně a jedinou jistotou v životě je změna. Ta také přišla. Slovenská konkurence s nízkými cenami nemohla dlouho vydržet. Otevírala sice prodejny na Slovensku, ale byla podkapitalizovaná a nakonec ten boj neustála. Onen kolega ještě podobný scénář zkusil ve dvou dalších firmách v Česku, ale mělo to vždycky podobný výsledek. S nájezdy skončil někdy v roce 2005 a bylo po boji.
Až zpětně jsem si uvědomil, že šlo jen o to všechno přestát, zakousnout se a vydržet. Naše firma byla zdravá, obratově šla i přes nemalé překážky stále nahoru. Nakonec se ukázala také pozitivní stránka tohoto klání. Urychlil se náš rozvoj, protože jsme se snažili vyvinout nové čajové směsi a ty nejprodávanější jsme nechali patentově chránit. Do této formy ochrany jsme investovali milion korun. Taky jsme začali ještě rychleji otevírat nové prodejny, protože jsme viděli, že prosperují. Dostali jsme se až na samotnou hranu přehřátí byznysu, náš vývoj se však nakonec velmi urychlil.
S rozvojem velkoobchodní činnosti ve druhé polovině 90. let přibývalo zákazníků, kteří podobně jako my nabízeli sypané čaje ze skleněných dóz. Pokud se navíc rozhodli nakupovat čaj výhradně od nás, nabízeli jsme těmto obchodním partnerům stále lepší obchodní podmínky. Postupně se v našich hlavách začala rodit myšlenka na zavedení franšízové spolupráce. Nebyl to ovšem franšízing v pravém slova smyslu, v našem provedení stačilo to, co bylo zmíněno výše: partner byl zavázán odebírat sypané čaje pouze od firmy OXALIS a navíc je nabízet z námi dodávaných skleněných dóz. Ty jsme si také nechali patentovat jako průmyslový vzor. Postupně se počet takových „franšízantů“ rozšířil až na padesát! V roce 2008 nás oslovila Česká asociace franšízingu s návrhem na členství. Po prostudování zásad skutečného franšízingu jsme si uvědomili, že naše dosavadní snažení lze spíše nazvat pokusem než plnohodnotnou licenční spoluprací. Rozhodli jsme, že svůj franšízový projekt upravíme podle platných evropských standardů, a krátce nato jsme zahájili spolupráci s odborným poradcem. To nakonec vyústilo v sestavení objemného manuálu a stanovení exaktních pravidel, co franšízing OXALIS znamená. Cesta do asociace byla otevřená, v roce 2011 jsme se stali plnohodnotným členem. Transformace se podařila – přestože řada původních „franšízantů“ nové striktní podmínky neakceptovala a z okruhu vypadla. Zato vznikla nová skupina franšízových partnerů, kteří byli a jsou připraveni ctít nové podmínky. O úspěšnosti přerodu svědčí to, že v soutěži o nejlepší franšízový koncept České republiky pořádaný v roce 2015 jsme postoupili až do finále mezi pět nejúspěšnějších a v roce 2018 jsme soutěž vyhráli. Franšíza OXALIS ukázala svou velkou životaschopnost.
Automatizace se nikdy nezastaví. Pořizují se nové stroje, například na míchání čajů.
V roce 2017 byla vytvořena holdingová struktura sestávající z nově zřízené OXALIS a. s. jako matky a dalších čtyř společností s ručením omezeným: OXALIS (velkoobchodní distributor), OXALIS retail (provozovatel prodejen), OXALIS real estate (vlastník nemovitostí) a OXALIS Slovakia (prodejny na Slovensku). Nová organizace vede ke zpřehlednění jednotlivých ekonomických činností uvnitř společnosti, větší transparentnosti navenek i celkové bezpečnosti podnikání.
Rovněž v roce 2017 překročil OXALIS poprvé v historii hranici 250 milionů Kč obratu. Jeho maloobchodní síť tvoří již 65 jednotek – 35 vlastních prodejen, 30 ve franšízové spolupráci. Tato páteř firmy kumuluje už 57 % z celkových tržeb. Dalších 22 % připadá na export do zahraničí, zbytek pak dotváří několik set drobných zákazníků – specializovaných prodejen, dárkových obchodů či provozoven se zdravou výživou. V obratu stále dominuje čaj s podílem 60 %, káva tvoří 20 %, 20 % rovněž náleží příslušenství a obalům. Činnost firmy je již dostatečně diverzifikována, stojí relativně bezpečně na několika pilířích.
Firmu vytvářejí její zaměstnanci, jsou její páteří. Rozhodují o tom, zda je firma úspěšná, zda obstojí v náročné konkurenci. Zaměstnanci formují vnitřní firemní kulturu i celkový obraz, který firma vyzařuje navenek.
Na začátku jsem si byl vším – skladníkem, ekonomem, asistentkou, budovatelem prodejen a chvíli třeba i číšníkem v naší čajovně… Postupně, jako v každé rodící se firmě, se začala vytvářet složitější struktura, pozice se začaly větvit. Pravda je, že dlouhou dobu byly leckteré posty zdvojené, takže například rodící se export měl pod sebou několik let i marketing. Klasická struktura společnosti je dnes již téměř nastavená, až na několik výjimek – manažerství maloobchodní sítě zůstává propojeno s marketingem, personalistika je rozdrobena mezi několik pracovníků. Dopilování proběhne během několika příštích let.
Administrativa se opírá o výkonného a finančního ředitele, ekonomické oddělení, oddělení importu, oddělení exportu, marketing s grafikou, manažera ISO a HACCP. Velmi důležitá je také práce čtyř degustátorů, kteří neustále vyvíjejí nové produkty a kontrolují stávající. Tuzemská velkoobchodní činnost je řízena dvěma obchodními reprezentantkami. Několik desítek lidí pracuje ve zpracovatelských a distribučních provozech. Celá polovina zaměstnanců z celkového počtu 140 je zaměstnána ve firemních prodejnách.
Pro OXALIS jsou zaměstnanci klíčoví. To oni se podílejí na jeho úspěchu a rozhodují, zda firma bude úspěšná.
Do blízké budoucnosti si vytyčujeme několik nových strategických cílů, které by měly postavení firmy dále posílit.
Máme za to, že v desetimilionové České republice je prostor na 70–75 maloobchodních jednotek OXALIS. Rozšiřování chceme podniknout jak budováním nových vlastních prodejen, tak spoluprací s franšízanty. Tímto krokem by mělo dojít k vyšší koncentraci obratu směrem k páteřní větvi firmy.
Podíl exportu na celkovém obratu činí u našich nejvýznamnějších západoevropských konkurentů cca 50–60 %. Touto cestou bychom se rádi vydali také a z OXALISu vytvořili výrazně proexportní společnost. Jednoznačná je tedy všestranná podpora vývozu. Napomoci tomu má sestavení masterfranšízového manuálu, které vytváří předpoklady pro vývoz našeho franšízingu jako systému.
Současně bychom chtěli upravit e-shop takovým způsobem, aby se naše virtuální nabídka dostala i do vybraných zemí Evropské unie.
OXALIS se krok za krokem mění z regionálního zpracovatele a prodejce čajů a kávy v respektovanou evropskou firmu.
